Zapomenuté světlo
Režie: Vladimír Michálek
Hrají: Bolek Polívka (farář Jan Holý), Veronika Žilková (Marjánka), Jiří Pecha (řezbář Klíma), Jiří Lábus (kolaborantský farář), a další.
Na tenhle film jsem šel kdysi s rozporuplnými pocity. Nedovedl jsem si představit Bolka ve vážné roli a navíc jako kněze. Ale skutečnost daleko předčila mé očekávání, neb Polívka je skvělý. Stejně tak i Veronika Žilková nebo Jiří Pecha. A proč o něm píšu až teď? Protože jsem ho nedávno zkouknul na DVD a navíc myslím, že stojí za zmínku.
A o čem, že to vlastně je? Děj nás hodí do nedávné minulosti, konkrétně do doby před „sametovou revolucí“. (Nerad užívám tohle označení, ale aspoň bude všem hned jasné, kdy se to stalo). Farář Holý má na starosti tři polorozpadlé kostely v horských vesničkách. Dva už mu komančové zavřeli pro nebezpečí úrazu a pro jejich nevyhovující stav. A tak bojuje o svůj poslední Boží stánek, umíněně a poctivě. Podle toho se mu taky dostává odpovědí. V době, kdy kvetla korupce, poklonkování a "vlezdoprdelismus" se tenhle „naivní“ člověk pokouší dosáhnout svého cíle normální a běžnou cestou (když tak o tom přemýšlím, tak se v tomhle směru zas tak moc nezměnilo). A není to jen boj s tupostí vládnoucích úředníků jediné správné strany, ale i s nepochopením lidí z vlastních řad, kteří mají radši teplé místečko, než problémy. Do toho všeho mu situaci mírně komplikuje jeho platonická láska k Marjánce, vdané ženě a matce tří dětí. Ta navíc trpí leukémií (asi), která ji nakonec dostane. Otec Holý je zoufalý, ale přesto bojuje dál a nakonec se mu podaří kostel zachránit.
Ten film je hodně pohnutý a jsou tam dost silné pasáže, které dostaly i mě, cynika, a to je co říct. Ale občas problesknou i příjemná humorná odlehčení, např. diskuze o celibátu, kterou vede lehce opilý otec Jan s přáteli. Je to film o vytrvalosti a víře, bolesti a bezmoci, ale i vnitřní síle a lidství, jež překonávají překážky tam, kde není zdánlivě žádné řešení. Podle mého jeden z klenotů české kinematografie. Vřele doporučuji.