Chlapec s hřebíky
Žil kdysi chlapec se zlým charakterem. Jeho otec mu dal sáček hřebíků a řekl, aby zatloukl hřebík do plotu jejich zahrady vždy, když ztratí trpělivost nebo bude chtít někoho urazit. První den chlapec zatloukl 37 hřebíků. V následujících týdnech se naučil sebekontrole a počet hřebíků zatloukaných do plotu se zmenšoval ze dne na den. Nakonec přišel na to, že je lehčí kontrolovat se, než přibíjet hřebíky. Konečně nadešel den, kdy chlapec nepřibil ani jeden hřebík. Přišel k otci a řekl mu, že dnes nepřibil ani jeden hřebík. A otec řekl, aby nyní pokaždé, když neztratí trpělivost, jeden hřebík z plotu vytáhl. Dny ubíhaly, až mohl syn dojít za otcem a říci, že už z plotu vytáhl všechny hřebíky. Šli se na to spolu podívat a otec řekl: „Synu, dobře ses zachoval, ale podívej se nyní na ty díry. Ten plot už nikdy nebude takový jako na začátku. Když někoho urážíš a něco zlostně řekneš, necháváš v něm také rány jako tady v tom plotě. Můžeš někomu vrazit nůž do plic a později jej vytáhnout, ale vždycky tam zůstane rána. Nezáleží na tom, jak často ho budeš prosit o odpuštění, rána zůstane. Slovní zranění dělá stejně škod jako fyzické zranění. Přátelé jsou cenným darem, vyloudí úsměv na tvé tváři a posilují ducha. Jsou ochotní vyslechnout Tě, když to potřebuješ a otevírají před tebou svoje srdce. Ukaž, jak velmi je máš rád.“
Tak tohle je hezkej příběh a hlavně poučnej. Pro každýho z nás. Kdo aspoň jednou v životě nebyl tím malým chlapcem. A kdo někdy zkoušel dostat ze dřeva dobře zatlučenej hřebík, tak ví, jak potom vypadá díra kolem hřebíkový hlavičky. Často se dřevo vyštípne a otlačí, prostě už nikdy nebude jako před zatlučením hřebíku. Co dodat, snad jen, že bych chtěl umět jednat s druhejma tak, abych nemusel hřebíky ani zatloukat, ani vytahovat.