Gad Vás vítá!

 Visací zámek

Po roce do plzeňské Šeříkovky opět zavítali Visáči. Tuhle českou punkovou klasiku jsem si nemohl nechat ujít. Vyrazili jsme z Domažlic spolu s kamarádem, abychom se nechali trochu dobít tou syrovou energií, kterou kapela vysílá z jeviště. Trochu mě zaskočila předkapela, protože tato záležitost mi prostě vadí. Člověk se na něco těší a pak musí hodinu poslouchat někoho, kdo mu nic neříká. Nehledě na to, že pracující si velice dobře uvědomují svoji povinnost ráno vstát a vyrazit do kolbenky (ačkoliv se nás zpěvák předkapely snažil ujistit, že to tak je špatně). Není divu, že každá zbytečně strávená minuta je okrádá o spánek spravedlivých. Tentokrát to ale nebyla taková tragédie. Kapela, jejíž název mi unikl hrála dravou muziku, byla dobře nazvučená a hlavně zpěvák byl dost dobrý. Ale jak sám podotkl, oni jsou tu jen proto, aby publikum řádně nažhavili na hlavní hvězdy večera. Celkem se jim to i podařilo. Sál se slušně zaplnil a posluchači přivítali Zámky mohutným aplausem. Chlapi to rozjeli hned od začátku a ve svižném tempu pokračovali až do finále, kterého dosáhli po necelých dvou hodinách. Nevím, jestli to byl jen můj dojem, ale zazněly především starší songy. To samozřejmě nikomu nevadilo. Kdo by si rád nezazpíval Kanárka, Vlastu, Traktor nebo Cigára, to už je prostě klasika. Mě potěšila píseň následující hned po známém fláku Stánek, píseň Pepermintový bourbon a pak i poslední rozlučková Dopravní značky. Nechyběla však výroční Padesát a taky věci z alba Punk (kteréžto album hodnotím jako jedno z nejlepších, jak po stránce textové tak i hudební). Diváci si samozřejmě vytleskali přídavek a po Dopravních značkách jsme se odebrali směrem ke svým domovům. Příjezd kolem půl jedné ráno a ráno ve 4,45 vstávačka do práce. Uff, jen ta představa mi nahání husí kůži, ale co naplat, do Domažlic asi Visáči nezavítají, takže nezbývá, než pro to něco málo obětovat. Možná tedy za rok na tomtéž místě... kdo ví? :-)