Gad Vás vítá!

Jeff Beck je jedním z nejlepších světových kytaristů. Je jedním ze zakládajících členů skupiny Yardbirds. Už tehdy zde exceloval svojí hrou na kytaru. Zde spolupracoval s dalšími dvěma velikány světové hudební scény Ericem Claptonem a Jimmem Pagem. S nimi se setkával i v dalších letech, kdy už Yardbirds nehráli. Většinou se jednalo o setkání světových muzikantů. Těchto koncertů je na Youtube spoustu.
Do Prahy přijel Jeff pouze s dalšími třemi kolegy muzikanty, argentinskou basistkou, černým bubeníkem a druhým kytaristou, preferujícím firmu Godin. Jména neuvádím, neb si je nepamatuji. Pódium bylo pod širým nebem vedle jízdárny na Pražském hradě. Ten se jako osvětlený monument tyčil za našimi zády. Koncert začal poněkud vlažně pomalejšími skladbami. Zlom nastal teprve po třetím či čtvrtém songu. Tehdy se Jeff rozjel. A nejen on, skvělé věci předváděli i ostatní muzikanti. Basistka střídala basu kytarovou i elektronické cello, druhý kytarista používal, kromě jiného, kytarový syntezátor, imitující chóry. V jedné věci měl krásný nástup v podobě velice melodické akustické vybrnkávačky a když do toho vstoupil Jeff se svým ostrým riffem bylo to dokonalé. Koncert se krásně rozjel do obrátek, pomalé věci střídaly ty svižnější, když náhle - výpadek proudu. Bubeník začal hrát sólo, neb on jediný byl slyšet a po chvíli se závadu podařilo odstranit a koncert mohl pokračovat. Suše jsem poznamenal, že prča bude, když nám teď Jeff řekne čau. A ouha, stalo se. Jenže nadšené publikum si ho vytleskalo zpět k dalším dvěma skladbám a poté ještě jednou. Končilo se kolem 22. hodiny. My pak šli procházkou po staré Praze na tramvaj a pak metrem na Zličín k autu. Do postele jsme zapluli v půl druhé ráno. Za čtyři hodiny mě probudil budík a hurá do rachoty. Neskutečný zážitek. Už to není to, co dříve.